Počátky legionářské organizace u Vajgaru
Autor: Bc. Petr Pokovba 22. 4. 2010.
Působení Československé obce legionářské v našem městě má dlouhou historii, která sahá až do roku 1919. Tehdy se i v Jindřichově Hradci projevila snaha legionářů, vracejících se ze všech front, o založení legionářské organizace, zprvu oproštěné o politické třídění.
A tak se již 14. listopadu 1919, čímž se Jindřichův Hradec zařadil mezi první města na jihu Čech, objevila v Ohlasu od Nežárky následující zpráva: „Všem bratrům legionářům ruským, francouzským a italským demobilizovaným i činným, pokud dlí v J. Hradci a okolí. Dostavte se všichni v neděli dne 16. t. m. do Jindř. Hradce za účelem založení organisace. Sraz o 1. hod. odpol. v restauraci p. E. Blažka Jarošovská ul. čís. 49. Kdo nemůžeš přijíti přihlas se dopisem a udej svoji adresu. Přihlášky řiďte na br. Jana Krninského 131 III (dnešní Hotel a restaurace u Alžběty, pozn. autor) v J. Hradci. Na zdar!“
Organizace čsl. legionářů byla 16. listopadu 1919 v J. Hradci opravdu založena a připojila se k ústřední organizaci pražské s cílem stavět na tradici vojska zahraničního a pokračovat v konstruktivní práci, která byla v zahraničí vedena.
Počátkem roku 1920 se jindřichohradecká organizace legionářů, rozhodnutím členské schůze, připojila k Svazu československých legionářů. Činnost organizace byla v tomto roce velice pestrá. Od členských schůzí, přes pořádání společných výletů a přednášek až po mimořádnou valnou hromadu, na které byl zvolen nový výbor v čele s br. Janem Krninským. Velký ohlas měla také výstavka legionářských památek, kterou zhlédlo 1 078 osob, včetně 391 dětí. Čistý výnos z výstavky, ve výši 1 283,85 Kč, byl tehdy uložen jako základ starobního fondu místních legionářů.
Důležitým mezníkem v činnosti legionářů v J. Hradci byl rok 1921, kdy se ve městě konala II. řádná valná hromada Odbočky Svazu československých legionářů. Na této valné hromadě byla zhodnocena činnost Odbočky v roce 1920 a bylo konstatováno, že „v minulém roce pořádána výstavka odboje, dvě přednášky se světelnými obrazy, veřejné schůze 25 členských a 53 schůze výborové, výlet, mikulášská zábava a věneček“. Na této valné hromadě byla rovněž vyslechnuta zpráva o sjednocení všech legionářů v Čs. Obec Legionářskou. I jindřichohradecká Odbočka Svazu čs. legionářů se stala členem této sjednocené organizace pod názvem Čs. O. L. obvodní Jednota v Jindřichově Hradci.
V roce 1922 patřila mezi nejvýznamnější události účast legionářů na slavnostním odevzdání pomníku „Obětovaných za svobodu vlasti“ dne 18. června. Toto sousoší, představující rodinu padlého legionáře, sklánějící se nad bezvládným tělem svého drahého, zhotovil sochař Kabeš a bylo umístěno v dnešních Mertových sadech, kde v současné době stojí památníky obětí 1., 2., a 3. odboje. Další významnou akcí byla oslava 5. výročí památné bitvy u Zborova. Obě akce, kterých se zúčastnilo mnoho spolků a tisíce lidí, vyzněly mohutně a velkolepě. V Ohlasu od Nežárky se tehdy psalo: „Bylo to od doby převratu po prvé, co jsme se sešli všichni za jediným společným cílem: uctíti světlou památku těch, kteří se obětovali za svobodu naší drahé vlasti“.
Významným rokem byl rok 1925, ve kterém se konala Krajinská výstava a na které se legionáři podíleli výstavou památek týkajících se zahraničního odboje. Další událostí bylo odhalení pomníku plk. J. J. Švecovi dne 2. srpna 1925 za účasti ministra zahraničí dr. E. Beneše a legionáře - generála Syrového. Neméně důležitou událostí těch dnů byl i Župní sjezd Československé obce legionářské, který se konal ve dnech 1. a 2. srpna v Jindřichově Hradci za účasti výše zmíněných hodnostářů.
V tomto roce byl za předsedu odbočky zvolen br. Stanislav Beran, který funkci vykonával, s přestávkou let 1939 až 1945, až do roku 1949, kdy byla Československá Obec Legionářská komunistickým režimem zlikvidována.
Jednota Československé Obce Legionářské V Jindřichově Hradci v letech 1926 – 1930
Léta 1926 -1930 byla jako léta předchozí naplněna činorodou prací členů jednoty, která směřovala jak v uchovávání a rozvíjení legionářských tradic, spolkové činnosti, tak i sociální práci ve prospěch potřebných členů nebo jejich rodinných příslušníků. K naplnění této myšlenky jednota v roce 1926 uspořádala zahradní slavnost, jejíž výtěžek byl věnován pozůstalým po padlých legionářích.
V roce 1927 se členové jednoty podíleli na cyklu přednášek o našem revolučním hnutí doma i za hranicemi v průběhu světové války.
Nejvýznamnější událostí v tomto roce, které se členové zúčastnili, byly oslavy 10. výročí památné bitvy u Zborova, bitvy, která sice ze strategického hlediska nebyla nijak významná, ale která pozdějším vítězným mocnostem potvrdila touhu našich národů o vytvoření samostatného státu Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků a Podkarpatorusů.
V Ohlasu od Nežárky bylo 9. července napsáno: „ Po třech staletích poprvé od Bílé hory u Zborova bojovali Čechové po svým praporem proti stejnému nepříteli, aby odčinili neblahý 8. listopad (den bitvy na Bílé hoře roku 1620, pozn. autor); úspěch zborovský sice vojensky zůstal nevyužitkován, nešťastné Rrusko nemělo zisku z české krve, ale krev ta přinesla tím větší zisk svobodě československé; Zborov je začátkem cesty, která vede přímo přes Bachmač (zde svedli legionáři bitvu s Němci postupujícími Ukrajinou pozn. autor) a Sibiř (slavná sibiřská anabáze pozn. aut.) k 28. říjnu, čin na počátku i na konci postaven byl před oči Evropy a proti němu nebylo odvolání“. Třídenní oslavy byly zahájeny panychidou na Masarykově náměstí a proslovem starosty města. Následujícího dne velitel posádky uspořádal slavnostní prohlídku posádky, po které následoval lehkoatletický čtyřboj jejích příslušníků. Vyvrcholením oslav byl slavnostní průvod městem za doprovodu hudby pěšího pluku 29 Josefa Jiřího Švece a pietní vzpomínka u Pomníku padlých vojínů a důstojníků. V následujícím roce byla hlavní událostí v životě jednoty účast na oslavách 10. výročí vzniku Československé republiky. Tělocvičná jednota Sokol zahájila již počátkem října řadu vzpomínkových večerů, kterých se členové jednoty zúčastnili nejen jako posluchači, ale také jako přednášející. 28. října pak proběhly v sálu Střelnice oslavy vzniku republiky a poté legionáři uctili památku svých padlých bratří položením věnců a kytic k Památníku legionářů.
Významnou událostí v roce 1929 bylo dekorování plukovního praporu pěšího pluku 29 legionářskou stuhou. Tímto činem jednota zdůraznila svůj vztah k československé armádě, ochranitelce osvoboditelského díla, na jehož zachování měla přirozený a živý zájem. Slavnostní projev při předávání stuhy tehdy přednesl předseda jednoty, br. Stanislav Beran.
Celé toto období bylo v roce 1930 završeno pomocí při zřízení „Památníku Osvobození“ v Městském muzeu.
Legionáři přispěli jak cennými předměty-spojeneckými zbraněmi, kroji, mapami, cizími penězi,různými provoláními k vojsku, fotografiemi, pohlednicemi a časopisy a jinými předměty připomínajícími dobu válečných let, tak i finančními prostředky.
Zdroj : Deník Ohlasy od Nežárky léta 1926 -1930.