Historie Československé obce legionářské v J. Hradci

Autorka textu: ses. Marcela Tolarová, 2021

Počátky legionářské organizace u Vajgaru sahají již do roku 1919. „Všem bratrům legionářům ruským, francouzským a italským demobilizovaným i činným, pokud dlí v J. Hradci a okolí. Dostavte se všichni v neděli dne 16. t. m. do Jindř. Hradce za účelem založení organisace. Sraz o 1. hod. odpol. v restauraci p. E. Blažka Jarošovská ul. čís. 49. Kdo nemůžeš přijíti přihlas se dopisem a udej svoji adresu. Přihlášky řiďte na br. Jana Krninského 131 III v J. Hradci. Na zdar!“  Tato výzva byla otištěna 14. listopadu 1919 v Ohlase od Nežárky. Legionáři dostavivší se na schůzi odsouhlasili vznik „organizace legionářů“. Již 11. ledna následujícího roku rozhodli legionáři o vstupu do Svazu čs. legionářů.  

Již první rok fungování legionářské organizace v Jindřichově Hradci byl činností velice pestrý. 7. března 1920 se legionáři do restaurace p. Blažka, která se stala obvyklým místem pro jejich setkávání, dostavili ve vojenských stejnokrojích na slavnostní členskou schůzi konanou k poctě prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka u příležitosti jeho 70. narozenin. Za povšimnutí jistě stojí, že nebylo možné uspořádat oslavu většího rozsahu a to z důvodu rozmáhající se epidemie. Běžná spolková činnost začala nabírat také aspekt sociální, při různých příležitostech byly vybírány příspěvky, které putovaly např. do fondu legionářů-invalidů, posloužily při vyřizování nejrůznějších záležitostí čs. legionářů, nebo také jako základ starobního fondu místních legionářů, jak tomu bylo v případě výtěžku z první výstavky legionářských památek.

Prvním známým předsedou jindřichohradecké odbočky Svazu čs. legionářů se stal 47 letý ruský legionář br. Jan Krninský, jenž měl za sebou tří letou službu u 7. střeleckého pluku. Důvěrníkem byl zvolen br. Václav Ježek, svobodník 5. střeleckého pluku, který se čerstvě vrátil do vlasti. V této době se ustálil zvyk konání členských schůzí vždy 1. a 3. neděli v měsíci ve spolkové místnosti v restauraci „U Blažků“. Členy odbočky se během roku 1920 stalo celkem 135 legionářů.

Na začátku roku 1921 vnesl do legionářského prostředí mnoho vzruchu očekávaný příjezd ministra národní obrany generála Otakara Husáka. Toho do Jindřichova Hradce přivedl sňatek jeho bratra Stanislava. Generál Husák během svého krátkého pobytu ve městě vykonal přehlídku vojenské posádky a stihl také udělit několik audiencí. Krátce po této události se konala také II. řádná valná hromada, na které byl zvolen předsedou odbočky br. Václav Ježek. Ten se zároveň stal prvním předsedou „Čs. O. L. obvodní Jednoty v Jindřichově Hradci“, která vznikla včleněním jindřichohradecké odbočky Svazu čs. legionářů do právě se ustavivší Československé obce legionářské. Pod jeho vedením se jednota aktivně zasadila o vystavení pomníku legionářů - jindřichohradeckých rodáků padlých na bojištích 1. světové války. Jednatelem Výboru ku zbudování památníku padlým legionářům se stal br. Karel Bradáč. Dále ve výboru zasedali také br. Jindřich Hálek (pokladník) a br. František Hirš.

Zbudování základu pomníku se na jaře roku 1922 ujali bratři z jednoty a příbuzní padlých legionářů z Jindřichova Hradce. Členové jednoty a jejich rodiny pravidelně přispívali na stavbu pomníku také finančními částkami. Právě díky štědrým příspěvkům a ochotě obyvatelstva byl pomník vystaven během pouhých osmi měsíců a již 18. června se mohlo uskutečnit slavnostní odevzdání pomníku „obětovaných za svobodu vlasti“ veřejnosti. Celá slavnost byla zahájena již navečer v sobotu 17. června promenádním koncertem vojenské hudby 29. pěšího pluku. „O 10. hodině seřadily se školy s učitelskými sbory, spolky, korporace (v celkovém počtu 43) v Jungmannově třídě v imposantní průvod, který o ½ 11. hod. dal se v pohyb, ubíraje se za zvuků dvou kapel, vojenské a studentské, na Wilsonovo náměstí a odtud Palackého ulicí na náměstí Masarykovo. Celé město tonulo v záplavě praporů nár. barev a tisícihlavé zástupy lidí tísnily se po ulicích i na náměstích, kudy se průvod ubíral. Zvláštní pozornosti těšili se v průvodu naši chrabří legionáři, kteří v hojném počtu se dostavili ve svých rozmanitých stejnokrojích, i rodiny oněch dobrých statečných hochů, kteří v daleké cizině položili své životy na oltář vlasti.“ Sousoší představující, jak se rodina padlého legionáře sklání v žalu nad jeho bezvládným tělem, vystavěl sochař Rudolf Kabeš. Podstavec pomníku upomínal na ty jindřichohradecké legionáře, kteří se již do své těžce vybojované vlasti nevrátili. Pomník byl umístěn ve Sv. Jakubských sadech (dnešních Mertových sadech). Již o rok později, 17. června 1923, se za hojné účasti členů ČsOL ve městě nad Vajgarem konala podobná slavnost, při které byl veřejnosti odevzdán pomník padlým vojínům a důstojníkům.

Velice výjimečným se pro Jindřichův Hradec stal rok 1925. Právě v tomto roce se ve městě konala Krajinská výstava Českomoravské vysočiny. Jednalo se o událost, kterou žilo celé město již dlouhé měsíce před jejím zahájením dne 5. července. Jednota ČsOL naplánovala hned několik událostí, které se s výstavou pojily. Jednalo se jednak o výstavu Národního odboje čsl. Legionářů, která byla umístěna ve dvou síních tehdejších dívčích škol.  K vidění zde byly nejrůznější památky – zbraně palné i sečné, části uniforem, plány, mapy, plukovní časopisy, umělecké předměty, vyznamenání a řády. Mnohé politické organizace a spolky využily Krajinskou výstavu také pro konání sjezdů. Nejinak tomu bylo u ČsOL, jednota pořádala ve dnech 1.–2. srpna manifestační sjezd jihočeské župy spojený s odhalením sochy plukovníka Josefa Jiřího Švece. Jméno tohoto hrdiny je s Jindřichovým Hradcem spjato právě od dob první republiky a to vzhledem k udělení čestného názvu „plk. J. J. Švece“ domácímu 29. pěšímu pluku. „Sochařské práce na pomníku plukovníka J. J. Švece, jehož jméno čestně nese náš místní pluk, blíží se zdárně ku konci. Pomník jest tesán z mrákotínské žuly dle návrhu akademického sochaře štábního kapitána Birmy, který právě v městě dlí, aby pod jeho dozorem dílo bylo dokončeno.“ Uvádí Ohlas od Nežárky ve svém vydání ze dne 17. července.

Nejslavnějším dnem Krajinské výstavy je bezpochyby 18. červenec, kdy město navštívil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Z nádraží, kam hlava státu přijela v 10:47, odjel Masaryk automobilem provázen špalírem vojska, legionářů a sokolů. Na náměstí, které tehdy stejně jako dnes nese jméno zakladatele státu, byl prezident přivítán starostou města, okresním hejtmanem, zástupcem učitelstva a také předsedou jednoty ČsOL br. Beranem, který ho ve svém projevu mimo jiné ubezpečil, že legionáři zůstanou záštitou republiky. Pan prezident se také stal tím, kdo si jako první prohlédl pomník plk. Švece těsně před jeho dokončením a společně s legionáři zavítal také na výstavku odboje v budově dívčích škol. Společně s Masarykem do města zavítali i další vzácní hosté, mezi nimi např. ministerský předseda Antonín Švehla či generál Stanislav Čeček.

Samotný župní sjezd byl vysoce významnou událostí. 1. srpna měli účastníci sjezdu i veřejnost možnost navštívit přednášku ministra zahraničních záležitostí Dr. Edvarda Beneše „O zahraniční revoluci“. Program následujícího dne byl zahájen manifestační župní schůzí, Dr. Beneš svým projevem povzbudil legionáře do další práce a po něm byl přivítán bouřlivým potleskem generál Syrový, který promluvil k přítomným legionářům jako voják k vojákům. Od devíti hodin se na Střelnici konala velkolepá tryzna, sál byl naplněn do posledního místa. Před 10. hodinou se účastníci přesunuli ke kasárnám 29. pěšího pluku, kde byla pod patronátem generála Syrového slavnostně odhalena socha plukovníka Josefa Jiřího Švece. Ve dvě hodiny odpoledne již legionáři vyrazili za zvuků vojenské hudby průvodem na výstaviště. Za standartou s nápisem „Masaryk – náš program“ pochodovalo více než 200 legionářů. Za povšimnutí jistě stojí, že náklady 40 600,- Kč byly pokryty z dobrovolných příspěvků. Většinu částky - 31 032,66 Kč tvořily příspěvky sebrané mezi vojskem, dalšími 4 117,- Kč přispěli legionáři a 2 936,50 Kč bylo vybráno mezi sokoly. Celý obnos se podařilo vybrat za pouhých šest měsíců, což svědčí o veliké úctě, jakou k osobnosti plukovníka Švece Čechoslováci chovali.

V roce 1925 uspořádala Československá obec legionářská svůj III. řádný sjezd. V této době sílily tlaky na ČsOL s cílem jejího roztříštění. Ti, kteří nesouhlasili s aktivitami ČsOL, si v listopadu 1925 založili Nezávislou jednotu čs. legionářů. Tento fakt zasahoval i jednotlivé místní organizace. Jednota v Jindřichově Hradci se na členské schůzi 6. prosince usnesla na tomto: „Prohlašujeme, že úplně souhlasíme s vedením ČsOL na základě usnesení třetího řádného sjezdu. Vyslovujeme své nejhlubší politování nad zakládáním různých stranicko-politických organisací legionářských a nad tříštěním jednotné organisace.“

Jednota ČsOL v Jindřichově Hradci v žádném případě nepatřila k největším jednotám, ale za svou činnost se rozhodně stydět nemusela. Členové jednoty byli aktivní, pravidelně byli pořádány přednášky o významu československých legií, ale také slavnosti k připomenutí významných dnů spjatých s bojem za vznik samostatného státu. Rovněž zahradní slavnosti v zahradě restaurace U Ecků byly vždy hojně navštěvované. Své místo v činnosti jednoty měly také velké zborovské oslavy, které byly ve městě pravidelně pořádány.

V roce pátého výročí bitvy u Zborova se jejich uspořádání ujala tělocvičná jednota Sokol. Na vojenském cvičišti shlédly davy přihlížejících nejrozličnější cvičení bratrů sokolů, následovaná mužstvem jízdního pluku a jízdního odboru Sokola. Část programu byla vyhrazena také vojsku, k vidění bylo cvičení s puškou, útok kulometné roty a mnohé další. V roce 1926 pořádala oslavy jednota ČsOL spolu se Sokolem a 29. pěším plukem. V předvečer výročí nechyběl promenádní koncert vojenské hudby ani pietní vzpomínka u sochy plukovníka Švece. 2. července se konala samotná slavnost u pomníku legionářům v jakubských sadech, kde promluvil o významu této bitvy br. kpt. Karel Krunert. Desáté výročí bitvy u Zborova bylo pojato velkolepě a jeho oslavy byly rozděleny do tří dnů. Zahájeny byly tryznou na Masarykově náměstí za bohaté účasti obyvatelstva. Následující den pořádal 29. pěší pluk sportovní závody. Večer se na Střelnici konala akademie, kulturní program zahrnoval divadelní představení hry „Česká komedie“ v režii kpt. Krunerta následované koncertem plukovní hudby a pěveckého spolku Smetana. V neděli vyšel v 9 hodin slavnostní průvod od zámku až k soše plukovníka Švece, kde byly položeny květinové dary od Okresní správní komise, Města Jindřichův Hradec, Tělocvičné jednoty Sokol, snoubenky plk. Švece slečny Bláhovcové a pěšího pluku 29. Následovalo odhalení pamětní desky zborovským hrdinům v budově posádkového velitelství.

Mezi každoročními významnými událostmi nesměly samozřejmě chybět oslavy svátku 28. října, koneckonců nejinak je tomu i v dnešní době. Roku 1929 bylo jejich konání ještě umocněno slavnostním aktem předání stuhy čs. obce legionářské na prapor 29. pěšího pluku při vojenské přehlídce na Wilsonově náměstí (dnešní nám. Míru). Tento slavnostní akt si nenechal ujít žádný z členů jednoty, slova se ujal předseda br. Stanislav Beran a promluvil k nastoupeným vojákům: „Stuha tato budiž Vám upomínkou na statečnost a chrabrost prvých dobrovolných vojáků republiky, kteří pro její samostatnost bojovali a umírali v době veliké světové války, kdy vlastně ona ještě neexistovala, ale kdy se teprve rodila.“ Na jeho slova navázal velitel posádky plukovní Ambrož následovně: „Pěší pluk 29 bude s hrdostí nositi na svém praporu Vaši stuhu a bude věrně plniti heslo, které významně jste na stuhu vepsali.“ Oním vzpomínaným heslem bylo „Chraňte odkaz legií“.

Rok 1930 se nesl ve znamení 80. narozenin Tomáše G. Masaryka. U příležitosti tohoto významného životního jubilea prezidenta Osvoboditele se jednota rozhodla zřídit v muzeu síň „Památníku osvobození“. Navázat měla na úspěch legionářské výstavky při Krajinské výstavě. Již v prosinci 1929 byli proto legionáři vyzváni, aby odevzdávali památky, zbraně, výstroj i dokumenty a fotografie u br. Jaroslava Bradáče. Nakonec se památek sešlo tolik, že by se všechny ani do výstavní síně nevešly. Síň byla zpřístupněna 7. března za četné účasti občanů, pozůstalých po padlých legionářích a zástupců spolků a úřadů. Jednalo se o jedno z prvních a největších legionářských muzeí na jihu Čech. Návštěvníci si zde mohli prohlédnout koutky věnované jednotlivým legiím – italské, francouzské s figurou legionáře ve stejnokroji včetně výzbroje. Opomenuti nebyli ani američtí dobrovolníci. Chybět nemohl pietní koutek, ve kterém se nacházelo tablo jindřichohradeckých rodáků padlých ve světové válce. Pietní koutek byl doplněn také modelem památníku padlých pětasedmdesátníků, jehož originál byl umístěn v kostele sv. Jakuba. Památník osvobození připomínal také, jaký byl život civilního obyvatelstva za velké války. Zajímavé byly též dokumenty z převratu 28. října 1918 nebo prapor, pod kterým bojovali Hradečáci na Slovensku. Největší prostor byl ale věnován ruským legiím, jejich oddělení bylo rozděleno do částí věnujících se publikacím, tělovýchově, umění, každodennímu životu v legiích a samozřejmě bojům, které ruští legionáři svedli. Celou výstavu poté uzavíralo tablo členů Jednoty ČsOL Jindřichův Hradec.

Velkému zájmu se nejen v Jindřichově Hradci těšily Dny Legií, první takový byl pořádán již 12. června 1921. Nicméně se nemohl v žádném případě rovnat legionářskému dni konanému 4. června roku 1933. Ten byl totiž spojen s odhalením pamětní desky na rodném domě legionáře Karla Hirše. Ve dnech, kdy bylo připomínáno 15. výročí začátku bojů s bolševiky, uctila jednota památku jedné z mnoha obětí těchto bojů – legionáře 9. pluku, který svůj život ukončil ranou z vlastního revolveru tváří v tvář hrozbě kruté smrti rukou bolševiků. Průvod prošel ulicemi města vyzdobenými prapory a zamířil do Václavské ulice, kde se zastavil u domu čp. 96. Zde se ujal slova předseda jednoty br. Stanislav Beran, jehož následoval také starosta Sokola, pod jehož vedením br. Hirš coby dorostenec a později člen v jindřichohradeckém sokole působil. Desku poté převzal z rukou Jednoty ČsOL náměstek starosty Dr. Mostecký. Při této slavnosti byl rovněž dán jednotou slib, že bude odhalena také pamětní deska zborovskému hrdinovi Jiřímu Procházkovi. A skutečně o rok později, dne 10. června se opět sešli zástupci spolků a korporací, vojenské posádky a Města Jindřichův Hradec, aby společně uctili památku absolventa jindřichohradeckého gymnázia br. Procházky.

Odhalení jeho pamětní desky se konalo ve dnech před 17. výročím bitvy u Zborova. I tehdy vlály v městě prapory a účastníci, mezi kterými nechyběli ani bývalí spolužáci Jiřího Procházky z jindřichohradeckého gymnázia, prošli průvodem od Riegrovo třídy (dnešní Klášterské ulice) k Wilsonovu náměstí (dnešní Náměstí Míru). Na náměstí již stála tribuna pro čestné hosty, na kterou vystoupil br. Beran a zahájil slavnost. Mezi vzácnými hosty nechyběl ani bratr Jiřího Procházky Ivan se svými sestřenicemi. V roce 1934 proběhla ještě další slavnost spojená se státním reálným gymnáziem. V sobotu 27. října se konala slavnost spojená s uložením prstí z bojišť, kde padli v řadách legionářů studenti gymnázia. Československá obec legionářská patřila k organizacím, které se zasloužily o přivezení prstí z míst, kde byla prolita krev Antonína Deckra, Jiřího Procházky a Vojtěcha Poláčka.

Bohužel stále častější náplní činnosti jednoty se stávala účast na pohřbech bratří, kteří mnohdy podlehli následkům válečných útrap. „Je bolno, jak nelítostná smrt kosí mladé životy bratří v celé republice i u nás v Jindř. Hradci. Tak z naší leg. rodiny uložili jsme za těch několik let po válce k věčnému spánku milé členy našeho bratrstva, kteří tak jako byli dobrými vojáky, také byli starostlivými otci.“ V prosinci roku 1935 zemřel br. Vojtěch Kryzánek, 42 letý ruský legionář od 3. pl. Jana Žižky z Trocnova. 30. května 1936 se konal pohřeb dalšího ruského legionáře br. Vojtěcha Prokeše. Ve stejném roce došlo také k úmrtí br. Antonína Koudelky, který bojoval v legiích v Rusku a ve Francii a účastnil se i bojů o Těšínsko a Slovensko. Bylo zvykem, že se členové obce legionářské sešli nad hroby svých zemřelých bratří a vyprovodili je, obvykle s vojenskými poctami, k jejich poslednímu odpočinku. Na pohřbech také často pronášeli projevy zástupci jednoty, nejčastěji br. Bradáč či br. Beran. Častá byla také účast členů jednoty Jindřichův Hradec na pohřbech legionářů z okolních měst na pozvání tamějších legionářských organizací. Ústředí Československé obce legionářské také apelovalo na jednoty, aby se postarali o to, že žádný legionář, ať už byl či nebyl členem organizace, nebude uložen do hrobu bez vojenských poct a projevů náležité úcty. Ač byla ztráta bratrů legionářů vždy bolestná, jistě nejvíce zasáhla legionářstvo zpráva o úmrtí Tomáše Garriguea Masaryka 14. září 1937. Československá republika se na několik dní zahalila do smutku. Bezprostředně po oznámení této zprávy začala příprava účasti legionářů na pohřbu prezidenta Osvoboditele. Z Jindřichova Hradce se do Prahy, kudy procházel smuteční průvod, vypravilo celkem 60 členů jednoty ČsOL. Bratři, kteří do Prahy neodjeli, v Jindřichově Hradci drželi čestnou stráž u busty TGM na Wilsonově náměstí (dnešní náměstí Míru), kde probíhala jedna z mnoha tryzen. Město vyzdobené smutečními prapory, zatemněné lampy pouličního osvětlení, pietně upravené výlohy obchodů. To vše silně kontrastovalo s tím, jak město nad Vajgarem vypadalo 6. května 1937, kdy do Jindřichova Hradce opět zavítal Edvard Beneš, tentokrát však již jako československý prezident. Edvard Beneš se při své návštěvě vyjádřil také k panujícím obavám ohledně možné další války, řekl, že mír se podaří zachovat, nestane-li se něco nepředvídaného.

Jak čas ukázal, nepředvídané se stalo skutečností a v roce 1938 již Evropa spěla k dalšímu konfliktu. 12. května se před Národním domem (dnešní Střelnice) konal slavnostní odvod branců za účasti starosty města i nastoupených legionářů. K brancům promluvil nejdříve starosta Antonín Ambrož, po něm se slova ujal i br. Beran: „…Na vás nyní bude, abyste převzali toto naše dědictví do svých rukou a hájili statečně, oddaně a odhodlaně, co my starší, vaši otcové a příbuzní pomáhali s tolika obětmi dobývat a budovat…Máme přátele, spojence, vážíme si jich, jsme vděčni za mnohé, ale máme je proto, že jsme silni, že se nebojíme a že jsme odhodláni svou vlast, naši máti, veškerou silou hájiti…“ Když Německo v září 1938 zabralo pohraničí, zůstal Jindřichův Hradec téměř ze všech stran obklíčený Němci. 25. října se ještě podařilo zástupcům města a spolků uctít památku plukovníka J. J. Švece, od jehož úmrtí ten den uběhlo přesně 20 let, oslavy 20 let trvání Československa již ale neproběhly, 28. říjen byl připomenut pouze pietními akcemi u pomníků padlých.

V březnu roku 1939 vyústily mnichovské události v zánik samostatného československého státu. Dne 14. března 1939 slovenský sněm odhlasoval vytvoření Slovenského štátu. Maďarsko předalo československé vládě ultimátum požadující vyklizení Podkarpatské Rusi a zároveň na toto území vstoupily maďarské jednotky, které se střetly s odporem československé armády. Během 15. března 1939 obsadila německá vojska české země a 16. března 1939 vydal Adolf Hitler výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Krátce na to, 20. března, byly předány Němcům kasárna 29. pěšího pluku. Životy obyvatel v protektorátu se změnily ze dne na den. Bývalí legionáři, příslušníci čs. branné moci i obyčejní občané neváhali a již v březnu připravovali odbojovou činnost. Němečtí okupanti proto již záhy začali s policejními prohlídkami u některých legionářů, kde hledali zbraně. Do hledáčku německé policie se brzy dostal i br. Stanislav Beran, již v červnu byl v Českých Budějovicích předveden k výslechu za poslech zahraničního rozhlasu a šíření protiněmeckých letáků. Tehdy byl ještě propuštěn, ale 1. září byl br. Beran, náměstek starosty, zatčen společně s dalšími představiteli města – starostou PhDr. Röschem a radním Dr. Hamerníkem. Mezi zatčenými byli i starosta Sokola Bistřický, starosta Orla Spurný, předseda komunistické strany Lehký a legionáři br. Bohumír Englický, br. Otto Piffl, br. Jan Kressl a br. František Hirš.

Kromě Čechů odhodlaných nevzdat se bez boje se staly trnem v oku Němců také pomníky a připomínky naší předmnichovské historie. 17. května byl tedy zapečetěn Památník odboje v městském muzeu a 28. září došlo ke stržení pomníku plukovníka Švece. Jak tvrdí zápis v městské kronice, povalili pomník Němci z kasáren a vinu se snažili shodit na Čechy. V roce 1940 nařídil nový vládní komisař Böhm odstranění pomníku padlých legionářů i padlých příslušníků rakousko-uherské armády. Oba pomníky byly rozbity a vyvezeny na silnici jako štěrk.

Přišel rok 1942 a také další vlna zatýkání v souvislosti s heydrichiádou. Mezi jinými byl 1. června zatčen také mjr. František Tlamsa, bývalý ruský legionář a předválečný pokladník jednoty, jehož odbojová skupina se podílela na provádění hospodářských sabotáží či ukrývání pronásledovaných osob. Br. Tlamsa a jeho spolupracovníci měli štěstí a po skončení 2. stanného práva byli propuštěni z jihlavské věznice. Ve skupině mjr. Tlamsy figuroval také další člen jednoty br. Leopold Weigert. Další odbojovou skupinu vedl br. Jaroslav Bradáč.

Jindřichohradečtí legionáři měli štěstí v neštěstí, ve většině byli z vězení propuštěni a šťastně se vrátili domů. Bohužel ruský legionář, Jindřich Pavlík, rodák z Kunžaku se návratu nedočkal, zemřel 31. 5. 1940 ve Flossenburgu.

Zásluhou br. Stanislava Berana došlo krátce po skončení 2. světové války ke znovuobnovení činnosti jednoty v Jindřichově Hradci. 6. ledna 1946 se legionáři sešli na valné hromadě jednoty, která se konala na oslavu 25. výročí trvání jednoty. Br. Beran i nadále vykonával funkci předsedy jednoty a znovu se zapojil také do politického a společenského života v Jindřichově Hradci. V roce 1946 byl mimo jiné zvolen také starostou Sokola, jímž zůstal až do roku 1949.

Činnost jednoty v Jindřichově Hradci zastavilo nucené začlenění ČsOL do Svazu bojovníků za svobodu, což vedlo ve faktickou likvidaci organizace. ČsOL byla obnovena posledními žijícími legionáři a příslušníky 2. odboje 8. října 1992. Její jednota v Jindřichově Hradci se ale obnovení dočkala až o celých 17 let později. V době zvažovaného sloučení Československé obce legionářské a Sdružení válečných veteránů přišel člen Republikového výboru ČsOL a aktivní člen SVV br. Petr Pokovba s nápadem na obnovení jednoty ČsOL v Jindřichově Hradci, která měla být postavena na stávajících členech krajské organizace SVV. Předsedou znovuobnovené jednoty se stal br. Karel Ludvík, který dopisem zpravil Ústředí ČsOL o založení nové jednoty: „Vážení bratři, na základě čl. 1a části IV. Stanov Československé obce legionářské Vám sdělujeme, že dne 28. března 2009 se na ustavující schůzi sešlo šestnáct členů, kteří se usnesli v Jindřichově Hradci, po 60 letech, obnovit jednotu Československé obce legionářské. Ustavující členská schůze se rovněž usnesla nazvat tuto jednotu jménem jejího dlouholetého předválečného a poválečného předsedy. Název jednoty zní: ‚ČsOL – Jednota Stanislava Berana Jindřichův Hradec‘.“ PRV ČsOL oficiálně registrovalo nově vzniklou jednotu na svém jednání dne 19. května 2009.

Hned v roce 2009 se zásluhou br. Petra Pokovby zrodila tradice pořádání střelecké soutěže "Memoriál mjr. Bohumila Vávrů a ppor. Václava Martínka", který společně s pietními akty u příležitosti významných historických výročí patří ke každoročním aktivitám jednoty. Činnost jednoty byla již od jejího vzniku úzce spojena s vojenskou posádkou v Jindřichově Hradci. Mnozí ze zakládajících členů byli příslušníky 44. lehkého motorizovaného praporu a nejinak je tomu i v současné době. Díky této skutečnosti má jednota s jindřichohradeckým útvarem navázánu velice dobrou spolupráci, a tak je možné realizovat celou řadu společných akcí, ke kterým kromě vzpomínaného memoriálu patří například také pochod Českou Kanadou v kanadách s patnáctiletou tradicí.

Jelikož je jednota složená z velké části z veteránů zahraničních misí AČR, patří k náplni její činnosti také připomínka padlých z těchto misí. Proto se členové jednoty každoročně schází u hrobu ppor. i. m. Václava Martínka v Dačicích a mjr. i. m. Bohumila Vávrů v Českém Rudolci. Zástupci jednoty také nemohou chybět při každoročních připomínkách Dne válečných veteránů, kterých se účastní v Jindřichově Hradci, Třeboni a Dačicích.

V roce 2015 se zástupci jednoty vydali na první zahraniční pouť. Zúčastnili se odhalení pamětní desky u příležitosti 100. výročí bojů při přechodu řeky Dněstr u Starého Martinova, při kterém padlo více než 700 příslušníků jindřichohradeckého 75. pěšího pluku. Výprava organizovaná městem Jindřichův Hradec ve spolupráci s Ministerstvem obrany zamířila také ke zborovské mohyle, kde byla uctěna památka padlých legionářů.

Jednota také navázala na své legionářské předchůdce v činnosti vedoucí k připomínání hrdinů prvního a druhého odboje. V roce 2013 se podařilo 6. dubna uspořádat Vzpomínkovou slavnost u příležitosti 100. výročí narození radiotelegrafisty slavné odbojové skupiny Tři králové čet. Františka Peltána. U této příležitosti byla odhalena nová pamětní deska na rodném domě tohoto jindřichohradeckého rodáka. Součástí celodenního programu byla také rekonstrukce přestřelky, při které byl těžce raněný František Peltán zadržen pražským gestapem.

Ve stejném roce se rovněž podařilo odhalit pamětní desku na rodném domě genmjr. i. m. Františka Skokana v Dolních Němčicích. Tato deska vznikla díky iniciativě Němčického patriota Zdeňka Kulíka, který taktéž navrhl, zda by se Jednota mohla podílet na vzniku památníku obětí Velké války v Dolních Němčicích. Díky příkladné práci pana Kulíka se i tento návrh podařilo realizovat a památník byl odhalen v roce 2014. V roce 2017 jednota ve spolupráci s obcí Novosedly nad Nežárkou odhalila pamětní desku francouzskému legionáři Janu Bínovi, radiotelegrafistovi odbojové organizace Obrana národa.  6. 7. 2019 byla v Plavsku odhalena pamětní deska na rodném domě genmjr. i. m. Josefa Kholla, který padl v průběhu karpatsko-dukelské operace a jehož si jednota každoročně připomíná pietním aktem. Ve stejném roce byla odhalena i pamětní deska věnovaná dlouholetému předsedovi Jednoty ČsOL v Jindřichově Hradci, ruskému legionáři Stanislavu Beranovi. Deska je umístěna na 2. základní škole, kde br. Beran působil. O vznik obou posledně vzpomínaných pamětních desek se zasloužil br. Petr Pokovba.

Velkou událostí byly bezpochyby oslavy 100. výročí vzniku Československa, v jejichž duchu se nesl celý rok 2018. V tomto roce se zástupci Jednoty účastnili oslav na mnoha místech Jindřichohradecka. Členové zavítali tak po delší době 26. května opět zavítali do Dolních Němčic, 3. listopadu přednášel br. Karel Ludvík v Jarošově nad Nežárkou o osobnosti významného rakousko-uherského a následně prvorepublikového čs. důstojníka Františka Schöbla, jednota nechyběla ani u odhalení památníku padlých v 1. světové válce v Malém Pěčíně 28. října. V Jindřichově Hradci se oslavy konaly 26. října a součástí programu bylo kromě tradičních pietních aktů také odhalení sochy plk. J. J. Švece před budovou Švecových kolejí. Tato socha je 3D kopií vytvořenou díky dochovaným sádrovým návrhům původního díla sochaře O. Birmy. U příležitosti 100. výročí vzniku ČSR také br. František Toman a ses. Marcela Ludvíková vysadili poblíž sochy plk. Švece památeční lípu v rámci projektu ČsOL „Legionářské stromy svobody“.

Za uplynulých 12 let, kdy jednota v Jindřichově Hradci opět působí, se členská základna Jednoty rozrostla z 16 zakládajících členů na několik desítek. Jednota ČsOL „br. Stanislava Berana“ v Jindřichově Hradci se svou činností řadí k aktivním jednotám ČsOL a její členové mohou být právem hrdí na práci, kterou odvádějí. Velkou zásluhu na tom má bezesporu výbor jednoty, ve kterém od zahájení činnosti v roce 2009 až doposud setrvává br. Karel Ludvík, který zastává funkci předsedy jednoty, dále místopředseda br. Luboš Oravec a hospodářka ses. Hana Šafránková. Velikou část práce odvádí br. Petr Pokovba, který si za svou činnost ve prospěch ČsOL právem zaslouží místo mezi vybranými osobnostmi v rámci projektu 100 let-100 osobností.